Není to tak dávno, co jsem byla takový pěkný cvalík. Vlastně to začalo tak, že jsem si ani nepřipustila, že tloustnu. Jedla jsem, co mě napadlo, sladkosti byly denně na pořadu dne, a nehýbala jsem se. To byl takový rok, kdy jsem byla po nemoci, po pobytech v nemocnici, s malým miminkem doma, no a všechny věci v hlavě se mi nějak zpřeházely. Dřív jsem bez pohybu prakticky nemohla žít a najednou přišla doba, kdy mi to bylo jedno. Starala jsem se o domácnost, vařila, uklízela a říkala si: tak to má být.
Do práce jsem se vrátila celkem brzy, ale pravda – ani pak jsem se nijak neomezovala a kila šla dál nahoru. Pak jsem uviděla pár fotek, ze kterých na mě koukal můj rozkydlý obličej. „Co to je?“, ptala jsem se sama sebe? „Zřejmě jsem otekla po té vepřové krkovičce“, chlácholila jsem se (v zrcadle jsem tak rozhodně nevypadala!!!). V šatníku jsem měla oblečení velikost 44, podprsenku 80D, váha ukazovala 73 kg, a já začínala tušit, že že štíhlá asi zrovna nejsem…
Inu, koupila jsem si jakýsi přípravek na hubnutí, ale váha se ani nehnula. Spíš naopak… Párkrát jsem šla dokonce na VacuShape, ale to byly rovněž jen vyhozené peníze. Nezbývalo, než se začít opravdu hýbat a vydala jsem se do posilovny. Neuvěřitelně to bolelo, funěla jsem na rotopedu, horko-těžko jsem udělala podřep, zkracovačky s tou pneumatikou to taky nebylo ono, a pohled na ten rudý knedlík v zrcadle, to byl myslím největší trest ;o). Musela jsem samozřejmě i pozměnit jídelníček a zapomenout na všechny ty sušenky, které jsem si dávala ke kávičce. I když jsem nějaký posun zaznamenala, úplně spokojená jsem nebyla.
Zlom nastal až v okamžiku, kdy jsem osedlala kolo a denně se jela projet (využila jsem 3 týdny dovolené). Měla jsem takový svůj okruh, který měřil 11,6 km a ten jsem si jednou i 2x denně projela v tempu dvě šlápnutí za sekundu (o tepové frekvenci jsem tenkrát neměla ani tušení, ale zřejmě to bylo mé spalovací tempo), občas jsem dala i něco delšího. Po těch třech týdnech jsem si koupila letní kalhoty velikosti 38. Za pět měsíců jsem se tak dostala na váhu 58 kg. Heuréka.
Nebýt toho, že jsem si na zadek začala lepit hormonální nálepky, díky kterým jsem přibrala deset kilo, které střídavě dávám dolů a střídavě je nabírám, asi bych s tou váhou vydržela navždy. Hormony jsem sice zahodila a řekla si, že se přechodem vyrovnám sama, ale kila se mě drží jako klíště. Občas to řeším, občas jsem nad věcí. Teď to zrovna řeším, ale o tom raději zase jindy… ;o)
No, abych to shrnula: výše napsaným jsem chtěla říct, že bez pohybu a upraveného jídelníčku kila neodejdou. Musí se makat, hýbat se, trochu se uskrovnit v jídle. Zkuste si každý den napsat, co kdy jíte a kolik toho jíte, co pijete a co který den podnikáte. Chcete-li mi to poslat na mail: info@nesedzapeci.cz abych Vám jídelníček ev. pomohla upravit, budu ráda.
